Metoda Ludmily Mojžíšové

Ludmila Mojžíšová (* 25. října 1932 v Užhorodu, + 3. ledna 1992 v Praze)

V Čechách žila nejprve v Opočně, pak v Praze. Pracovala jako zdravotní sestra a později asistentka na Fakultě tělesné výchovy a sportu (FTVS UK), která tehdy ještě sídlila v Tyršově domě na Újezdě. Zabývala se odstraňováním funkčních poruch pohybového systému a postupně vyvinula vlastní metodu. Metoda spočívá v kombinaci vyrovnávacích cvičení, mobilizace pánve, páteře a žeber a event. také uvolňování měkkých tkání v oblasti kostrče per rectum.

Metodu zprvu aplikovala na sportovce (jako zdravotník působila na řadě vrcholných soutěží včetně olympiády). Později zjistila, že odstranění funkčních poruch pohybového systému má u léčených jedinců řadu dalších pozitivních účinků: zmírnění bolestí hlavy, mentruačních bolestí, nepravidelností menstruačního cyklu aj. Řadě pacientek, léčených zprvu pro pohybové obtíže, se podařilo otěhotnět, ačkoli předtím byly dlouze a bezvýsledně léčeny pro neplodnost. Tím se otevřela nová kapitola působení Ludmily Mojžíšové. V této souvislosti však již sama Mojžíšová poukazovala na potřebu přechozího gynekologického vyšetření a vyloučení  ostatních možných příčin neplodnosti (včetně neplodnosti partnera).

L. Mojžíšová posléze začala spolupracovat se známým gynekologem prof. E. Čechem, aby se podařilo metodu lépe ověřit. O metodě Ludmily Mojžíšové vyšlo několik knih. Ludmila Mojžíšová byla známá svérázným způsobem komunikace a nedůvěrou k lékařům. Zemřela v Praze 3.1.1992 na rakovinu.

Úspěch její metody spočíval pravděpodobně mimo jiné také v její osobnosti. Přesto měla několik přímých žaček, kterým svou metodu předala a které jí prostřednictvím kurzů šíří dál. I v rukou jiných terapeutů má metoda Ludmily Mojžíšové úspěch.

Hlavním odkazem je sestava cviků na uvolnění páteře, posílení posturálních svalů a svalů pánevního dna, soustava mobilizací a mobilizace kostrče, které mají své uplatnění jak u vertebrogenních potíží, tak při léčbě funkční ženské sterility.

Ludmila Mojžíšová kladla velký důraz na aktivní přístup pacientů, doporučovala provádět cviky ve velkém počtu opakování, v celkovém čase až 2 hodiny denně! Mimo jiné díky tomu měla metoda tak významný efekt.